Není to jen únava: Kdy už jde o syndrom vyhoření

"Jsem jen unavený." Ale co když je to víc?

Únava je přirozená součást života. Všichni ji známe – po náročném dni, po období zvýšeného stresu, po nemoci. Ale co když únava neustupuje? Co když se z ní stane stálý pocit prázdnoty, ztráty smyslu a emocionálního vyčerpání?

To už možná nejde jen o únavu. Může jít o syndrom vyhoření.

Jak poznat, že nejde jen o běžné vyčerpání?

Vyhoření přichází nenápadně. Často začíná jako běžná únava, ale postupně se prohlubuje. Signály, které by vás měly varovat:

• Každodenní činnosti, které vás dříve těšily, vás teď vyčerpávají.

• Ztrácíte motivaci a nadšení, i když děláte to, co jste si kdysi vybrali dobrovolně.

• Ráno vstáváte s pocitem, že už teď nemáte sílu.

• Začínáte být cyničtí nebo emočně otupělí.

• Objevují se potíže se spánkem, soustředěním, časté bolesti hlavy či zažívací problémy.

Proč se to děje?

Vyhoření je nejčastěji spojováno s pracovním prostředím – ale není omezeno jen na práci. Může se týkat i péče o druhé, dlouhodobého psychického tlaku, nebo neustálého přizpůsobování se cizím očekáváním.

Nejste líní. Nejste neschopní. Jen jste dali příliš mnoho energie příliš dlouho bez dostatečné regenerace, uznání a podpory.

Co s tím?

I když jen na chvíli. Přiznat si, že něco není v pořádku, je první a velmi důležitý krok.

S blízkými, s kolegy, s odborníkem. Nemusíte být na všechno sami.

Psychoterapie může být bezpečným místem, kde se zorientujete, znovu najdete své hranice a smysl.

Vyhoření není slabost. Je to signál. Signál, že potřebujete změnu,  ne že selháváte.

Může se to stát každému

Syndrom vyhoření nepostihuje jen "slabé". Často se týká právě těch, kteří dávají víc než ostatní. Těch, kteří chtějí pomáhat, být výkonní, být dost dobří. Terapie může být klíčem k tomu, jak se znovu spojit se sebou – nejen jako pracovníkem, rodičem, pomocníkem – ale jako člověkem.